EDINBURGH – Poslední uhelnou elektrárnu uzavřeli v minulém týdnu ve Skotsku. Turbíny z Longannetu v království Fife na jihu země přitom zásobovaly elektřinou čtvrtinu skotských domácností. Tamní vláda tak potvrdila, že svůj záměr získávat do roku 2020 všechnu elektrickou energii z obnovitelných zdrojů, myslí vážně.
Elektrárna začala vyrábět energii v roce 1970 a po uvedení do provozu byla největší uhelnou elektrárnou v Evropě. Minulý týden, kdy tu provoz končil, ještě stále byla po polském Belchatově a Anglickém Draxu třetím největším zařízením svého druhu na starém kontinentu.
V roce 2003 byl podle skotské Agentury ochrany životního prostředí Longannet největší znečišťovatel v zemi. Denně tu vyprodukovali 4 359 tun popela. Vědci z Univerzity v německém Stuttgartu navíc spočítali, že škodliviny z elektrárny do roku 2010 obyvatelům Skotska i lidem z dalších zemí zkrátily životy o 4 210 let.
Obavy z nedostatku elektřiny v pětimilionové zemi na severu Britských ostrovů nemají. Zatímco ve většině evropských zemí se investice do obnovitelných zdrojů rojíždějí relativně pomalu, Skotové v této oblasti masivně investují již od roku 2007. Zřejmě největší z nich směřují do větrných farem v Atlantiku a na západním pobřeží.
Největší větrnou farmou nejen ve Skotsku, ale i vcelém Spojeném království je Whitelee Windfarm blízko Glasgowa, která má kapaictu 539 megawatt a generuje dostatek elektřiny pro téměř 300 tisíc domácností. Větrné elektrárny je přitom vidět prakticky po celém Skotsku. A výjimkou nejsou ani ty, které jsou v bezprostřední blízkosti obcí či farem.
Na uzavření Longannetu čekali tamní obyvatelé jako na smilování. Ročně tam totiž spálili 4,5 milionu tun uhlí a zplodiny představovaly pětinu škodlivin celého Skotska. Po uzavření posledního uheleného veterána, který sloužil téměř 50 let, je teď největším producentem zplodin z fosilních paliv plynová elektrárna v Peterheadu na severovýchodě země.
Energii pro Skotsko bude napříště zajišťovat elektřina z jádra a zemního plynu, především ale z obnovitelných zdrojů, zejména větrných elektráren.
Jiří K. Růžička