K mému seznámení s Nikolou Kandoussi došlo před dávnými lety, kdy jako asi 15letá mi napsala a prostě si se mnou, co neměla vůbec na nic čas, dala „rande“ na opačném konci Prahy, než jsem se běžně pohybovala – v hudebním kolosu Music City.
Pamatuji si, že jsem se na ni dívala trochu jak na zjevení – jednak proto, že po těch věch holkách v muzice, co jsem léta znala, se tu najednou objevil někdo výrazně mladší, a jednak – že ta holka uměla prostě hrát. Měla potřebu se se mnou seznámit a tak to prostě udělala. Působila na mě jak neřízená střela – jako ta, co udělá vždycky co chce, jen nikdo neví nikdy, co a kdy to bude. A jelikož jsem se asi dívala nějak podezíravě nebo co, rozhodla se mě přesvědčit – a během krátké chvíle mydlila do bicích, hrála na basu a poté vlezla do jakéhosi kytarového brlohu, kde obklopena aparáty všeho druhu urvala cestou ze zdi nějakou kytaru, zapojila ji – a hrála. Ne, záměrně nepíšu, že „jako chlap“, protože za tenhle výrok mě kdysi málem sežraly snad všechny existující feministky (a já i později pochopila proč). Ale Niky zkrátka hrála. Měla to tam. Nešmrdlala, nebrnkala, hrála. Moje další seznámení s Niky pak bylo na pódiu, kdy jsem ji v pomatení svých smyslů doporučila do nejmenované hradecké dívčí rádoby rockové kapely Sweet Zone. Ano, i tam Niky vyrušovala, protože načeřila jejich ulízané vody pseudorockerek, skočila doprostřed pódia s kytarou a bylo to tam. Ona to jednoduše hrnula. No a tak jsem po dlouhých letech, co zpovzdálí okukuji Niky a její hudební dráhu, dostala nápad, udělat s ní rozhovor. Kupodivu souhlasila – tak pozor, je to tu!:-)
Niky…uplynula delší doba od tvého působení v AB Bandu a jak pozoruji, makáš stále se svou kapelou THE AGONY. Co právě děláte a jaké máte nejbližší plány?
Zrovna jsme ukončily letošní koncertní sezónu a další hraní nás čeká 14. 1. v Karlových Varech. Do tý doby mám v plánu dotáhnout nějaký rozdělaný demáče, s holkama je nazkoušíme a budeme cvičit na studio, protože nás čeká hodně důležitý druhý album. Kromě toho prostě koncerty a koncerty, aktuálně se řeší, kam všude v rámci Evropy se příští rok podíváme. Švédsko, Finsko, Francie, Holandsko, UK, Německo, Polsko?.. kdo ví. Chceme všude 🙂
Nedá se nevidět tvůj pozitivní vztah k dámské rockové legendě Girlschool. Dá se říci, že se ti splnil sen, protože pokud jsem zaregistrovala, dokonce jste s nimi někde hrály. Pověz čtenářům – jak se to stane, že si holka z Čáslavi splní sen a dotáhne si své oblíbence do své vlasti?
Tak na tomhle místě bych ráda poznamenala, že jsem sice vyrostla v Čáslavi, ale narozená jsem v Praze 😀 No a jinak za dotáhnutí Girlschool do CZ na jejich vlastní klubový koncert může z největší části promotér Zdenda Stejskal / My Guitar Straps. Z mojí strany vzešel pouze prvotní impuls v listopadu 2014, kdy jsem se vrátila z koncertu Girlschool v Londýně a pravila jsem, že už by se sem fakt měly dovézt na klubovku přímo do Prahy. Věděla jsem, že Zdeněk je tu chce udělat, pročež jsem začala prudit jeho. ‚Ne‘ pro mě nebyla odpověď, já jsem totiž dost tvrdohlavý hovado, když něco chci, tudíž jsem manažera Girlschool a Zdeňka otravovala tak dlouho, až se to dalo dohromady, samozřejmě s tím, že The Agony budou předskakovat. Asi tomu pomohl i fakt, že se s holkama kamarádím, takže ten koncert braly taky hodně osobně.
Asi bych se měla zeptat na takové ty blbosti jako jak skládáte hudbu a podobně, ale zeptám se spíš – jak to sakra děláte, že vypadáte všechny tak skvěle? 🙂
Zrovna od tebe bych takovou otázku fakt nečekala, abys vědělas! My rozhodně nejsme žádný Miss Universe… jsou tu holky v kapelách, co vypadají daleko líp, my spíš máme to ‚něco‘, co se těžko definuje… jsme každá úplně jiná, po svým, a nemáme potřebu se do něčeho předělávat. Ze mě sexy blondýna nikdy nebude, tak jsem si udělala přednost z toho co mám. A třeba postavu si udržuju tím, že udržování postavy absolutně neřeším.
Jako kytaristka patříš k těm, co je na podiu vidět a slyšet. Sice to nebude zajímat laickou veřejnost, ale co je nám sakra po ní – hele, na co hraješ, pěkně tu aparaturu celou vyjmenuj.
To bylo tak, že když jsem začala hrát s kapelama, došlo mi, že 25W kombo Ibanez se jaksi na pódium moc nehodí. Takže mi bylo zrušeno tuším životní pojištění a za ty peníze jsem si pořídila hlavu Marshall JCM2000 Dual Super Lead 50W (neb Maršála musíš vytavit, jinak nehraje tak dobře, a stovková hlava je dobrá leda tak do Wembley, a tam my ještě nehrajeme). K tomu klasická bedna Marshall 1960BV s 4×12 reprákama Celestion G12 Vintage 70. Prostě klasika, ideál na výraznou šťavnatou rytmickou kytaru. Nepedáluju, jedu z kytary přes kabel nebo vysílačku přímo do aparátu, a dokonce ani nefootswitchuju, čistý zvuk si dělám stáhnutím poťáku. Kytary mám dvě, ta hlavní je na míru postavený levácký Explorer Pro z dílny Libora Kobrleho. Jde o menší a trochu lehčí verzi klasickýho Explorera, s průběžným krkem (luxusní sustain). Dřevo mahagon a ‚flame‘ javorová vrchní deska, ebenový hmatník s perleťovým signaturem na 12. poli, rozpínací snímače Seymour Duncan (SH-8 ‚Invader‘ u kobylky, SH-1 u krku), to celý v nádherným červeným nitrolaku.
áhradní kytarou je Epiphone Les Paul Standard. Popruhy mám oba kožený a na míru od My Guitar Straps, používám trsátka George Dennis 0.88 sharp a hraju na struny Ernie Ball 2222 Hybrid Slinky, nedávno jsme se s naší Terkou přidaly jako firemní hráčky do český rodiny Ernie Ball, velmi děkujeme Hofíkovi z Rockster Music. Tak!
Přemýšlím jako co se tě ještě coby kytaristky zeptat a napadá mě zásadní otázka. Když hraješ, vidíš si přes prsa na hmatník?
Jo. A dokonce jsem na tom zatím tak dobře, že mi kozy nedrhnou o éčko :)))
Další taková otázka když se ptá ex kytaristka kytaristky – co piješ? A s ledem, bez nebo všechno?
Pivo bez ledu (nejradši asi Kozla nebo Lužinský polotmavý speciál třináctku) a Jégrmajstra bez ledu. Když je nouze, tak gintonic. Taky bez ledu, protože led není dobrej na hlasivky. Jedinej dobrej led je Led Zeppelin.
Když bys měla říct hodně rychle, kterou jedinou věc by sis vzala na pustej ostrov? Hlavně prosímtě neříkej, že kytaru, na to ti neskočím, protože by sis vzala minimálně ještě někoho, kdo si s tebou bude povídat.
Sešit s perem. Psala bych si deník, texty a pokračování bravíčkovský rubriky Láska, sex a trápení. Pak by mi došel inkoust nebo ten sešit, tak bych se šla utopit v móři.
Jako kapela působíte navenek jako hodně zchmelená (pardon to byl překlep) kapela. Zdá se mi to, nebo jste velký kamarádky i mimo kapelu?
Nemám tušení, jak se nám to povedlo, ale kromě kapely jsme daly dohromady i skvělou partu. Kejtý je pro mě jako další sestra, kterou bych občas nejradši přizabila a občas umačkala láskou, Terka je parťák do pohody i nepohody, co je schopný vyplodit nesmrtelný hlášky, a s Kajdou se znám strašně let, už nějak od těch čtrnácti. Vždycky jsme spolu chtěly být v kapele, splnilo se nám to až před třemi lety a mám v ní nejenom úžasnou bubenici, ale taky ženskou, která nezkazí žádnou legraci. Jsem na nás hrozně hrdá a mám nás ráda.
Jsou Vánoce, ženský zpravidla pečou cukroví. Pečete v kapele, pečete v kapele na to nebo pečete kytary, virbly a basičky obalované ve vanilkovém cukru nebo slepované rybízovkou?
Já osobně na to peču, kdykoliv jsem se u našich pokusila vytvořit vanilkový rohlíčky, tak mě mamka vyhnala z kuchyně s tím, že na moje vanilkový paskvily se nemůže koukat. Tudíž jsem se přeorientovala do role profesionálního testera vosích hnízd. Ukázky mi smíte poslat poštou, já vám to pak zhodnotím.
Kde můžou zájemci slyšet v nejbližší době kapelu THE AGONY? jo, já vim, teď chceš určitě říct, že si to mají přečíst na webovkách, ale na co se mam jako furt ptát?
Tak samozřejmě si to můžete přečíst na webovkách www.theagony.cz, ale pokud nemáte čas a chuť, pak nejbližší možnost nás vidět a slyšet jsou 14. 1. Karlovy Vary a pak 31. 1. Praha – Cross. A pak už bude únor a do tý doby se na ten web určitě stihnete mrknout J))
A teď taková klasická otázka bulvární filcky – jak si představuješ ideálního partnera? Kolik má mít vlasů, zubů, kreditek, kravat, případně kabelek, lodiček, délku srsti a tak?
Vlasů hodně (miluju, když má někdo supr vlasy), srsti málo, zubů standardně, kreditka aspoň jedna se hodí každýmu, kravaty jsou praktická záležitost, kabelku ať si klidně taky koupí, lodičky mít může. Já nevím, jsem asi hrozně náročná, ale měl by to být někdo, kdo je charismatickej, pěknej, ale hlavně taky chytrej. Člověk, co si ze sebe bude schopnej udělat legraci, budeme mít stejně praštěnej smysl pro humor, ale zároveň to bude mít v hlavě srovnaný, budeme si mít o čem povídat. Další věc je, že nevím, jestli si k sobě dovedu představit někoho, kdo není muzikant, kdo ten život nezná a nechápe, proč sypu peníze do vybavení, proč jsem o víkendech pryč, proč si se mnou lidi chtějí povídat, nedejbože mě na něco zvou, když slezu z pódia, proč se vracím ve čtyři ráno utahaná jako kotě a spím do odpoledne dalšího dne, proč mě nic jinýho nezajímá, když píšu nový věci, proč tomu věnuju tolik času, energie, všeho. Chci člověka, co mi bude imponovat (a já jemu), co mě pochopí (a já jeho), co mě podrží (a já jeho), a co se po našem koncertě nebude ptát ‚Musíš se proboha tak předvádět? A jdeme už domů?‘, nýbrž řekne: „Jsem na tebe pyšná, bylo to super, akorát třetí song si srovnejte harmonie.. na, tady máš pivo.“
Nezlob se na mě, že tě zase vobtěžuju, ale já jsem si jenom vzpomněla, že jsem se tě ještě nezeptala, jestli máš sklep!
Mám sklepní kóji, ale vidět bys ji nemohla! Pračku mám, od půdičky nemám klíče a beztak je to daleko a vysoko a vůbec to není směroplatný a tady se to zvrhává, já jdu radši pryč 😀
Děkuji za rozhovor.
(-jh-)