PRAHA – Kauza „Lidové domky“ a jednatel zkrachovalé společnosti Pavel Hric mají pokračování. Tento jednatel, jehož počínáním přišlo více jak 200 rodin o své peníze dané na zálohy výstavby rodinného domku v celkové částce více než 50 milionů korun evidentě působí dál v podobné branži. Jak uvedla ČT 24, jmenovaný Hric uvádí sice jako své oficiální bydliště Cehrenice, pobývá však v jedné novostavbě na okraji města Slaný a údajně pracuje pro firmu Kamenictví české. „Na vizitkách totiž uvádí své příjmení s ypsilonem – tedy Hryc, – a na webových stránkách zase používá jiné křestní jméno. Celá firma je pak psaná na jeho družku.,“ uvádí ČT.
V kauze Lidové domky, později Pozemky Stupice, figuruje cca 250 poškozených osob. Podle dostupných informací, které dostali samotní poškození, se jednalo o částku kolem 52 milionů korun. „„My jsme vlastně ve finále zjistili, že přes účty proteklo přes 70 milionů, ale všechny ty peníze byly zase postupně různě vytahány,“ dodává konkurzní správce společnosti Lidové domky Michal Edl. Pavel Hric, podle ČT ve stavu nezaměstnaných, ale tvrdí, že sám přišel v případu asi o 20 milionů. Tato informace je velice pikantní obzvláště tím, že když před cca deseti lety probíhalo soudní řízení, Hric sám se šel přihlásit jako věřitel společnosti a měl odvahu projít davem mezi všemi poškozenými. V kauze se tehdy angažovala nejmenovaná reportérka z TV Nova, která byla u soudu přítomna se svým štábem a díky TV Nova možná více lidí nepřišlo o další peníze.
Co předcházelo….
Připomínáme, že se tehdy jednalo o rozsáhlý stavební projekt, který byl nejdříve obcí odsouhlasen. Obyvatelé okolí však nechtěli takový megalomanský projekt ve své obci a projevili své výhrady, díky nimž později vzikla sdružení Sosák, Antisosák a především zhruba 10 centimetrů vysoký spis, který průběžně za leta poškození obdrželi a ve kterých se již téměř nikdo posléze ani nevyznal. Mezitím došlo ke změně vedení obce a nové zastupitelstvo projekt zamítlo, pravděpodobně z důvodu očekávaných problémů a stížností.
Lidé, kteří dali zálohy řádově od 50 tisíc korun do půl milionu, někteří i více, si začali stěžovat na to, že nemají stále domy a někteří z nich začali požadovat svoje peníze zpět. Poškození dostávali průběžně korespondenci od Hrice a jeho společníků, kde byli motivováni, ať nepodávají žaloby, nebo se situace ztíží. Hric neodpovídal buď vůbec nebo nepozitivně. V kauze figurovala též Modrá pyramida, která měla v objektu, kde sídlila kancelář, svou provozovnu a kde uzavírala s lidmi úvěry na základě smlouvy se všemi náležitostmi, tedy poškození v podstatě neměli důvod firmě nevěřit. Naopak firma Lidové domky v počátečním jednání působila velice seriózně.
Případ přijal správce konkurzního řízení, neboť firma vyhlásila konkurz. Ještě předtím stihla všechny peníze a další majetek „utratit“. Namátkou jmenujme alespoň doklady typu „výdejový pokladní doklad“ na částku kolem půl milionu korun na jakéhosi zesnulého lidového léčitele, za služby „pozitvního nabíjení pro podnikatelské záměry. Jak vidno, ten nejspíš svou práci neudělal dobře, když došlo k poškození tolika lidí a v majetku Lidových domků zůstalo v rámci konkurzního řízení nepříliš velkého majetku.
Kauza byla celá leta projednávána z pohledu, proč nebylo možno stavět a firma nedostála svým závazkům. Proběhla dokonce i prezidentskou kanceláří, kde si sama firma Lidové domky stěžovala, že neobdržela další souhlas ke stavbě a ráda by dosáhla svých slibů. Paradoxně firma sama na sebe nepřímo řekla), že použila zálohy na něco jiného než měla. Již v té době měl někdo, kdo byl placen a peníze daňových poplatníků, myslet logicky a spis poslat jako podnět na příslušnou instituci, která by věc prošetřila. Místo toho obdržela firma Lidové domky informaci, že to nespadá do působnosti kanceláře prezidenta republiky. V podstatě stížnost na postup příslušné instituce byla opět předána zpět této státní ministerské instituci, resp. ministerstvu územního rozvoje, tedy se nic nestalo a k souhlasu nedošlo. Ano – všichni ze jmenovaných úředníků jistě postupovali správně dle platných zákonů a souvisejících interních předpisů – kdy je potřeba uvědomit si, zda tedy není systém „úředního šimla“ místy nefunkční. Firma poté vybírala dále zálohy, i když musela v té době vědět či alespoň tušit, že nemůže dostát svým slibům. Dá se věřit i tomu, že dost peněz skutečně utratila za provoz firmy, neboť si pronajímala poměrně velké prostory jako sídlo svého působení. Dnes již asi nikdo nezjistí, zda firma chtěla skutečně domy na samém počátku záměru stavět a zda je Hric pouze tím, kdo z nějakého důvodu špatně hospodařil, nebo zda se jednalo o geniální plán, vymyšlený do posledního detailu, jak získat neoprávněně peníze a vyhnout se postihu – a to byl právě i důvod, proč byla záležitost před lety smetena ze stolu. Firmě Lidové domky, potažmo později přejmenovaným na Pozemky Stupice, nebyl totiž dokázán úmysl obohatit se.
V posledních měsících se začala kauza opět projednávat z pohledu jiného – použité zálohy na jiný účel. Je škoda, že takový nápad neměli ti, kdo případ řešili, již před deseti lety. Těžko ale soudit, neboť důvodem mohla být i spletitost případu a velké množství nepřehledných spisů. Protože většině poškozených nevadilo ani tak to, že nebudou bydlet, jako to, že nedostanou zpět své peníze. Je otázka, kdo je v této kauze větším viníkem – zda Hric, který byl jednatelem společnosti a jehož podnikatelskými kroky došlo k majetkové újmě více jak 200 rodin, nebo instituce, které kauzu řešily. Přesto bude případné rozhodnutí soudu v této kauze jistě zajímavou a 10 let očekávanou skutečností. Situaci budeme i nadále sledovat.
Jana Henychová