Letos uplynulo 100 let od vydání knihy spisovatele Jaroslava Haška – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Pojďme si toto výročí připomenout povídáním s vnučkou Jaroslava Haška – paní Barbarou Freslovou. Pojďme si také vychutnat osobní pohled jejími slovy… Tento rozhovor vyšel exkluzívně pro náš server.
Jak jsi vnímala slavného dědu za svého dětství?
Můj vztah ke Švejkovi byl dost rozporuplný. Vyrůstala jsem se Švejkem, ale hlavně s duchem jeho literárního otce, dědečka Jaroslava, od mala, takže byl součástí mého každodenního života. Když mluvím o dědečkovi, tak je to taky zvláštní. Jakýpak dědeček. Vůbec jsem ho nemohla poznat, umřel, když tátovi bylo 11 let a já jsem se narodila, když tátovi bylo 45. Sice jsem věděla, že to byl můj předek a navíc světově uznávaný, ale jako klasického dědu jsem ho brát nemohla.
Vyrůstala jsem v bytě, kde byla velká knihovna, plná autorských výtisků Švejka (tedy Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války) v mnoha a mnoha jazycích, Dokonce například v čínštině s Ladovými ilustracemi, to mi připadalo dost legrační.
V dětství jsem začínala být hrdá na svého světově proslulého předka, ale spíš než abych si to uvědomovala sama, byl to názor okolí. A v té době mi to také ztrpčovalo život. Nesnášela jsem, když na mě volali Švejková, nebo když jsem měla umět podrobně životopis Haška a ostatní děti nemusely ani vědět kdy se jejich děda narodil….
Jaký je obecně Tvůj vztah k literatuře?
Daleko dřív než Švejka jsem přečetla spoustu knih od jiných autorů. A můj táta mi také nečetl jako dítěti Švejka, ale Kiplinga a Londona. Ke Švejkovi jsem se dostala až později, když nepočítám filmy. Od té doby jsem jej přečetla několikrát a stále se k němu vracím. Ale často jen k některé z kapitol, nebo si najdu nějaký úryvek, na který jsem si vzpomněla. Stále víc mi připadá, že Švejk nějak nestárne, že je tam spousta věcí, které se dají použít i pro dnešní dobu a každý, kdo jej má rád si v něm najde to svoje.
Dobrý voják Švejk má dlouhou řadu let hodně fanoušků. Podílíš se třeba na nějakém vedení fanklubu nebo osvěty kolem tohoto slavného díla?
Rozhodně nejsem ani Haškolog, ani Švejkolog. Nikdy jsem neměla čas se tomu plně věnovat, jak jsem se již zmínila, protože když člověk chodí do práce a stará se o rodinu, moc času na jiné věci nezbývá. Velkým znalcem je můj bratr Richard, který se věnuje naplno odkazu našeho společného předka.
Díky Švejkovi jsem poznala spoustu skvělých lidí a kamarádů. Například přátele z Kralup nad Vltavou (Spolek přátel Josefa Švejka v Kralupech), kteří mě takříkajíc „adoptovali“ a hlavně díky nim jsem se více dostala do dění kolem Švejka. Například iniciovali vytvoření sochy Švelka v Kralupech. Spojení Kralup se Švejkem je v postavě drogisty Vaňka, který je ve Švejkovi zmíněn. Tito kamarádi jsou velcí milovníci a znalci Švejka a vůbec Haškova díla. Dalším jejich nápadem je projekt „Čteme Švejka“. Na odkazu https://www.mestokralupy.eu/svejk/ lze najít více informací.
Můžeš nám o tom říci alespoň trochu více informací?
Knihu předtím načetli věhlasní umělci jako Werich, Kaiser atd.. Je to poměrně unikátní projekt – záměr načíst 869 stran stejným počtem lidí. Organizátor projektu pan Václav Gabriel oslovil občany s tímto plánem – jedná se o průběžné zasílání nahrávek a poté spojení díla v jedno audiodílo. Současně lidé připojili pár vět na téma Švejk, proč ho mají rádi, co pro ně kniha znamenala, případně příhoda či vzpomínka spojená se Švejkem atd. Samozřejmě jsem svou stránku načetla mezi prvními.
Takže kolem Švejka jsi asi poznala i hodně přátel?
Ano. Poznala jsem díky tomu spoustu úžasných lidí a těším se na každé setkání s nimi. Pokud mám jmenovat, tak díky Haškovi znám například velkého Haškologa, kamaráda mého táty a teď bratra, českého literárního historika a spisovatele, PhDr. Radko Pytlíka, CSc., kterého si nesmírně vážím a mám ho ráda a který mě zná od malinka. Těch jmen by byla opravdu spousta……
Hlavní postava knihy zdaleka neznamená kulturní odkaz jen v naší zemi. Mohla bys čtenářům našeho webu přiblížit, kde všude o našem Švejkovi vědí?
Švejk je čten a milován v celém světě. Jedním z nejvýznamnějších Haškologů a Švejkologů je i prezident Mezinárodní Švejkologické společnosti, Jomar Hønsi, Nor, který se naučil česky a vydal se po stopách Švejka a Haška. Máme také přítele v Maďarsku (například Laci Pogár se také naučil česky, je velkým Švejkologem a Haškologem, a hospody v Praze zná mnohem lépe než kdekterý Pražák) Mnoho přátel mám díky tomu také v Polsku, kde Haška a jeho Švejka opravdu milují.
Když se vrátíš k dědovi a Švejkovi, prozraď čtenářům něco osobního…
V souvislosti se Švejkem a mým dědou Jaroslavem Haškem mě napadá ještě pár věcí. Vždycky mě hodně štvalo, když si lidé Haška spojují s alkoholem spíš než s jeho velmi rozsáhlým dílem. I když nejznámější jsou Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, napsal kolem 1200 povídek.
Taky jsem nesnášela, když se mi lidé říkali „jo, ty máš babičku Rusku“. Lidi se doslechli nebo někde četli, že si přivezl z Ruska ženu, Šuru (Alexandra Grigorjevna Lvova). Ve skutečnosti byla moje babička Jarmila Hašková, rozená Majerová, novinářka, prozaička, autorka humoristických povídek, románů a knih pro děti a mládež.
Vadí mi dodnes, když mě někdo představuje slovy „to je vnučka Jaroslava Haška“ (poznámka redakce: tak to jsem právě udělala i já jako editor, snad mi to moje kamarádka Barbara odpustí :-). Být něčím vnukem nebo vnučkou není ničí zásluha a vnuky jsme všichni. Jsem ráda sama za sebe a to, že jsem vnučkou tak úžasného spisovatele je bonus. Nemám problém o dědovi a Švejkovi mluvit, jen určitě nejsem žádným znalcem, takže to můžu posuzovat jen ze svého hlediska. Podrobné znalosti o dědovi a jeho díle přenechám ráda jiným.
Ještě bych chtěla zmínit, že v Polsku zná a miluje Švejka opravdu hodně lidí. A hezké je, že já si mohu přečíst Švejka v polštině bez problému, protože jsem sama napůl Polka. Moje maminka pocházela z Varšavy. V Polsku mám příbuzné a díky Haškovi a Švejkovi opravdu hodně přátel. V Polsku v Přemyšlu se každoročně první víkend v červenci konají Švejkovské Manévry, v roce 2020 již byly 23. Těchto manévrů se spolu s příteli z Kralup nad Vltavou, z Olomouce i z Prahy a mnoha dalších z Polska, každoročně již několik let účastním a doufám že to bude možné i letos.
Další akce spojené nějakým způsobem se Švejkem či Haškem se konají také v Praze (např. každoroční Memoriál Matěje Kuděje), v Kralupech nad Vltavou, v Lipnici nad Sázavou, Olomouci i jinde.
Velmi zajímavou a mezi milovníky Švejka (a piva) populární akcí je již zmíněný Memorial Matěje Kuděje. Je pořádán na památku pražské předválečné literární bohémy a kamarádství Haška s Kudějem. Již 26 let se pořádá tato rekonstrukce 10. kapitoly ze Švejka, kdy dva vojáci vedou Švejka k feldkurátovi Katzovi po pražských hospodách. Účastní se jí až 60 lidí v dobových kostýmech. Tuto akci pořádá každoročně kamarád Míla Kilián, který je nejen znalcem Švejka, ale je i skutečně renesančním člověkem .
Prozraď ještě nějaké zajímavosti pro fanoušky této legendární postavy…
Málokdo ví, že po Švejkovi je pojmenovaná i jedna planetka, objevená v roce 1995. A samozřejmě existuje několik soch. Sochy Švejka jsou u nás v Putimi a Kralupech nad Vltavou. Další sochy jsou v Polsku, konkrétně v Sanoku a v Přemyšli, na Slovensku v Humenném, na Ukrajině v Kyjevě, Lvově, Doněcku, Skelivce a Oděse a v Rusku v Petrohradu, Omsku a Bugulmě, nevím, jestli jsem na některou nezapomněla.
Ze zajímavostí se dá zmínit například bronzová soška vojáka Švejka s knedlíkem v ruce, která byla dopravena do Olomouce. Stalo se tak při příležitosti zahájení 14. Olomouckého špacíru v sobotu 30. dubna 2016. Soška Švejka s knedlíkem je instalována i v restauraci U Kohouta v Kralupech nad Vltavou a v Lipnici nad Sázavou na budově Hostince U České koruny.
Podle Michala Giacintova ze spolku Hanácká hratva začala cesta dobrého vojáka po světě před čtyřmi lety v Užhorodu, nejmenším oblastním městě na západě Ukrajiny. „Tamní sochař Michailo Kolodko instaloval na ochranném ocelovém zábradlí u řeky Uh první bronzovou sošku Švejka s českým knedlíkem v ruce,“ vysvětlil Michal Giacintov. „Ta kovová trubka, na níž dobrý voják obkročmo sedí, pochází z období války. Je na ní patrný průstřel, patrně ze samopalu.“
Další bronzoví Švejkové s knedlíkem v ruce se od té doby jako poslové míru z Ukrajiny rozmisťují na různých místech v Evropě. Švejk s knedlíkem se stal symbolickou vzpomínkou na padlé vojíny na všech frontách Velké války.
A co pokračování rodinné tradice, má mezi Vámi někdo spisovatelského ducha?
Jak víš, já celý život chodím do práce, a tak jsem se nikdy neměla moc času věnovat odkazu slavného dědy, mimo jiné proto, že mám čtyři děti a teď už 8 vnoučat. U nikoho z dětí se zatím neobjevily geny po dědovi, teda ty spisovatelské, pivo ale máme rádi všichni. 😊 Psaní mě sice baví a třeba by mi to i šlo, ale dnes píše kdekdo, je velká konkurence – a srovnávání se slavným dědou, to by nebylo nic pro mě. I když námětů na psaní bych měla fakt hodně. Ale náměty použiju asi jen při vyprávění historek u piva.
Rozhovor připravila Jana Henychová.
Foto: archiv Barbary Freslové
Kalendář – Przemysl