JABLONEC NAD NISOU – Český výrobce – výrobní družstvo IDEÁL z Jablonce nad Nisou bylo před časem osloveno realizátorem uměleckého projektu. Celkem 400 tisíc plastových koulí v černé barvě bylo použito pro vytvoření uměleckého díla s názvem Outside Itself, které bylo postaveno v rámci Biennale v Benátkách od 4. června do 30. září 2011. Autorem projektu je italský výtvarník Federico Díaz. Pomocí speciální technologie a lepících robotů vznikal postupně za pomocí fotosenzorů geometrický tvar… Předchůdcem bylo dílo instalované na dvoře Muzea současného umění v Massachusets koncem roku 2010…
Federico Díaz, renomovaný umělec, žijící a pracující v Praze, vytvořil interaktivně se reprodukující, prostorovou instalaci, představující pojem „virového rozmnožování“. Kurátorkou instalace byla Alanna Heiss, zakladatelka P.S.1 Contemporary Art Center v New Yorku. Projekt byl vybrán hlavní komisařkou výstavy ILLUMInations, Bice Curiger. Pomocí robotů řízených matematickým programem byl objekt během výstavy budován a průběžně měnil svou podobu, tak jako živý organismus reaguje na světlo.
Instalace díla probíhala z tisíců černých koulí, které se postupně pomocí lepících robotů seskupily do masívní formy na základě proměn okolního světla, Koule byly instalovány pomocí dvou speciálně seřízených robotů. Každá kulička představuje jeden světelný foton. Optické senzory monitorovaly dopad světla na místo a utvářely tok dat a informací. Intenzita okolního světla se lišila podle toho, zdali byla noc nebo den, a také podle toho, kolik se v instalaci nacházelo návštěvníků, kteří se různě pohybovali či byli různě barevně oblečeni.
Ačkoliv byla instalace díla Federica Díaze vytvořena bez dotyku lidské ruky, byla plně interaktivní. Matematický program umožnil robotům, aby každých 12 hodin sestavili obrovskou konstrukci, skládající se zhruba z dvou tisíc kuliček o průměru pět cm. Instalace se neustále měnila během čtyřměsíčního trvání výstavy, kdy podobu díla ovlivnili svou přítomností sami návštěvníci.
Instalace Outside Itself představuje nový evoluční stupeň práce, kterou Díaz vytvořil nejprve pro MASS MoCA, Muzeum současného umění v Massachusets, na konci roku 2010. Instalace pojmenovaná Geometric Death Frequency-141 byla do jara 2012 vystavená na dvoře muzea. Byla tvořena černými kuličkami, jež byly pomocí robotů sestaveny do tvaru vlny ve virtuálním 15 metrů dlouhém a 6 metrů vysokém kontejneru. Data použitá k vytvoření a umístění kuliček byla generována z optické analýzy vchodové části muzea. Vzniklo tak trojrozměrné ztvárnění plošných dat a informací místa před muzeem. Joseph C. Thompson, ředitel MASS MoCA, trefně nazývá Díaze nekompromisním objevitelem tvaru.
Díazův smysl pro originalitu konceptu nechybí ani projektu pro bienále. V této instalaci jde však o další významný prvek – interaktivitu. Tvarová kompozice instalace Outsife Itself bezprostředně reaguje na své okolí. Dílo představuje nekonečně přizpůsobivý organismus či samostatné společenství. Instalace neustále reflektuje, co se děje v jejím prostředí. Robot představuje pro Díaze prodlouženou ruku našich smyslů, pomocí níž překračuje meze naší tělesnosti, podobně jako společnost dnes využívá technologie k simulaci a podněcování zkušeností, či k vytvoření společenských networků. Technologie počítá se schopností komunikace a dosažením toho, co tělo nedokáže – je schopna jít za nebo mimo sebe sama.
Text: Jana Henychová
Foto: archiv Ideál
Zdroj: časopis Výrobní družstevnictví 5/2013